Po VUT jsem získal celkem kreativní a volnou práci. Psal jsem webové aplikace pro jednu firmu. Jenže ruce i hlava chtěly tvořit něco hmatatelného. Koupili jsme dům a ten měl přetvořit naše společné sny a kreativitu v hmatatelnou skutečnost, především v zázemí pro velkou rodinu.

Uvítání dětmi bylo po celém dni kouzelné, ale děti nabyly dojmu, že tátové jezdí pryč a pak se večer vrací "z práce". Chtěl jsem, aby moje děti chápaly, co vytvářím, aby mě u toho mohly pozorovat a třeba je to i naučit. Určitě to není možné u všech profesí, ale já to svým dětem dopřát chtěl. I sobě.

Pak to přišlo jako blesk. Ivka tu větu prohodila jakoby nic. Plná důvěry, že to zvládnu levou zadní. A když se povedlo a já vyrobil první prkno pro Matýska k svátku, ukázala houpací prkno svým kamarádkám. Kapsa se s rozrůstající se rodinou prohlubovala a tak proč si po práci nepřivydělat, že? Jen pár prken... Tak určitě. Byl rok 2017.

Ten rok jsem jich vyrobil ještě několik stovek a značka HOUPEE našla své místo na trhu. Bylo nutné se rozhodnout, protože zájem o prkna neopadal, ale naopak se bez mého většího přičinění šířil. Opustil jsem během pár týdnů dosavadní způsob obživy a vrhnul se do neznáma a dobrodružství. Vyšel jsem ze své komfortní introvertní zóny programátora za lidmi a změnil pohled na svět i přístup k práci. Už jsem nehledal zastrčenou chybu v tisících řádcích programu, ale za sebou viděl dárky k narozeninám, vánocům a úsměvy šťastných dětí, včetně těch mých.

Můj tchán mě vždy podporoval a pomáhal v dobrých nápadech, i když se zdály sebebláznivější. Na podzim jsem ho každý týden vozil na ozařování do Olomouce. Cestou si črtám v hlavě i na papír, jak by mohla fungovat jednoduchá dřevěná stavebnice. Ve chvílích, kdy je mu lépe, utrousím s ním o tom pár slov, abych ho rozptýlil. "To by mohlo být dobrý, to udělej", utrousí po chvíli. Spuštění Urbixu 2019 se už bohužel nedožil. Bylo to jeho poslední povzbuzení, které mě dodnes dokáže přenést přes překážky. Díky Petře!

V hlavě mám spoustu nápadů a ty si teď budou hledat cestičky a možnosti pro svoji realizaci. Domeczech jsme vytvořili jako zastřešující místo pro všechnu naši tvorbu pro děti.

Chci dál se svými dětmi objevovat kouzlo kreativních hraček, vymýšlet je a nabízet co nejvíce dětem vlastnoruční originální výrobky ze své malé dílny.

Srdce rodiny. Na prvním místě je mámou našim dětem. Statečná, obětavá a kreativní manželka i maminka zatím 9ti dětí. Ode mne natolik rozdílná, aby mne maximálně doplňovala, kde už to nedávám. 

To ona pro vás šije, natírá, maluje figurky, lakuje i olejuje. Pro tisíce dětí kreslí Šikulíka. Je mi posilou a zdá se, že nevyčerpatelným zdrojem nových nápadů, co vše bychom mohli ještě vyrábět. Byla to ona, která mě k podnikání přivedla a stále povzbuzuje a inspiruje

Na rozdíl ode mě. Zatímco já vládnu základním rozlišením 16-ti barev jako staré Windows, ona si hraje s každým odstínem, aby k sobě vše ladilo. Ona vytváří pro vaše děti ty ťuťuňuňu barevné kombinace.

A bez nich si asi život nedokáže představit. Není týden, kdy by pro ně nevymyslela nějakou hru či pomůcku, nebo jim neušila sukýnku. Únava se však nevyhýbá ani jí. Je však přesvědčená, že život máme obětovat pro druhé a toho se drží. 

Začalo to prázdninovým deníkem. Vytvořila jej pro naše děti a nabídla ho fanouškům Houpee. Lavina desetitisíců stažení odstartovala zatím nekončící kreslení. Nechápal jsem, kde se to v ní bere - sypala ze sebe snad každý den nový materiál. Na webu www.sikulik.cz si můžete za pár korun vybrat ze stovek jejích kreseb pro děti, které pobaví, vzdělávají a pomáhají.